ISBN: 978-80-244-6723-8 | ISBN online: 978-80-244-6724-5 | DOI: 10.5507/prf.25.24467238

Diferenční hlásky v nářečích českého jazyka

Tiskový derivát tří interaktivních syntetických map

Marta Šimečková, Rostislav Nétek, Filip Kubeček, Vít Voženílek, Petra Přadková, Radek Barvíř, Bronislav Stupňánek, Alena Vondráková, Radek Šuta, Šimon Temer, Josef Žižka


Publikace Diferenční hlásky v nářečích českého jazyka je tiskovým derivátem stejnojmenného souboru tří interaktivních syntetických map, které jsou zveřejněny na webových stránkách fonomapy.jamap.cz. Mapy zpřístupňují vybrané fonaetické jevy teritoriálních dialektů češtiny ve vizuálně jednotném prostředí. Dialektologicky staví na kombinaci historických dokladů z celoúzemního výzkumu pro Český jazykový atlas (60.–70. léta 20. století) a současných dat z terénních sběrů uskutečněných v letech 2023–2025, čímž umožňuje sledovat kontinuitu, proměny areálů i míru ohrožení zvolených hláskových jevů (obalované l, otevřené ó, labializované á). Derivát je provázán se zvukovými ukázkami nářečních promluv prostřednictvím QR kódu. Z kartografického hlediska jde o čtyři mapy (z toho jednu analytickou a tři syntetické) s datovým modelem, který propojuje bodová pozorování, plošnou generalizaci a multimediální obsah. Typy střídnic ve výzkumných lokalitách jsou znázorněny bodovými znaky s kvalitativním členěním. Při promítnutí výsledků typizace do areálů byl využit algoritmus nearest neighbor se zohledněním fyzickogeografických bariér; tento algoritmus určuje odhadované hranice území vymezených typů. Aktuální výskyt jednotlivých hláskových jevů je vyjádřen samostatnou bodovou vrstvou. Soubor map propojuje tradiční dialektologickou interpretaci se současnými možnostmi geoinformatiky: sjednocuje terminologii, umožňuje porovnat historickou a současnou distribuci zkoumaných hláskových jevů a předkládá vymezení jejich typů v měřítku celé České republiky. Díky propojení s interaktivním ekvivalentem tří syntetických map je tento soubor využitelný pro odborný výzkum, výuku i popularizaci nářeční rozmanitosti.

1. vydání, Publikováno: 2025, online: 2025, vydavatel: Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, 771 47 Olomouc



Reference

  1. ADÁMKOVÁ, I. (2005). Vokalismus současné podoby centrálněhanáckých nářečí (se zaměřením na středové vokály). Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita.
  2. ADÁMKOVÁ, I. (2014). Analýza formantů nářečních samohlásek (na materiálu centrální hanáčtiny). Studia Slavica. Roč. 18, č. 1, s. 121-131.
  3. BACHMANN, L. (2001). Nářečí na Vysokomýtsku. Praha: Academia.
  4. BARTOCHA, J. (1891). Hláskosloví dolnobečevské. Listy filologické. Roč. 18, s. 413-447.
  5. BARTOŠ, F. (1886). Dialektologie moravská. První díl. Nářečí slovenské, dolské, valašské a lašské. Brno: Matice moravská.
  6. BARTOŠ, F. (1895). Dialektologie moravská. Druhý díl. Nářečí hanácké a české. Brno: Matice moravská.
  7. BĚLIČ, J. (1972). Nástin české dialektologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  8. BENEŠ, J. (1998). Německá příjmení u Čechů. 1. svazek. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
  9. BLAHOSLAV, J. (1991). Gramatika česká Jana Blahoslava. ČEJKA, M.; ŠLOSAR, D. a NECHUTOVÁ, J. (eds.). Brno: Masarykova univerzita. [Edice rukopisu.]
  10. BYSTŘINA, O. (1924). Jak se naši škádlívají. Prostějov: J. F. Buček.
  11. České nářeční texty (1976). Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  12. Český jazykový atlas (1992-2011). 6 sv. Praha: Academia. Dostupné též z: https://cja.ujc.cas.cz/(PDF verze), https://cja.ujc.cas.cz/e-cja/(HTML verze).
  13. DOBROVOLSKÁ, D. (nedat.). Materiál z Podluží. Dotazníky a tabulky. Rukopis studentské práce. [Deponováno v archivu dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR v Brně.]
  14. Dotazník pro výzkum českých nářečí. [Soubor dotazníků vyplněných v rámci výzkumu pro Český jazykový atlas, deponovaný v archivu dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR v Brně.]
  15. GEBAUER, J. (1963). Historická mluvnice jazyka českého. Díl I. Hláskosloví. Druhé, doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.
  16. HAVRÁNEK, B. (1934). Nářečí česká. In: Československá vlastivěda. Díl III. Jazyk. Praha: Sfinx, s. 84-218.
  17. HOSÁK, L. a ŠRÁMEK, R. (1987). Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. A-L. Praha: Academia.
  18. HUS, J. (1963). Výklad Viery, Desatera a Páteře. In: HAVRÁNEK, B.; HRABÁK, J.; DAŇHELKA, J. a kol. (eds.). Výbor z české literatury husitské. Svazek první. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, s. 141-150.
  19. CHLOUPEK, J. (1971). Aspekty dialektu. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně.
  20. IREINOVÁ, M. a PŘADKOVÁ, P. (eds.). (2019). Reflexy *tort, *tolt, *tert, *telt, *ort, *olt. Praha: Academia.
  21. IREINOVÁ, M. a STUPŇÁNEK, B. (2020). Druhý život nářečí: Centrální středomoravské dialekty užívané ve veřejné komunikaci a tzv. hanácké obrození. Národopisná revue. Č. 4, s. 317-325. Též online. Dostupné z: https://revue.nulk.cz/wp-content/uploads/2021/04/r4-2020.pdf.
  22. JANOVSKÁ, L. (2024). Jak se u nás žilo a mluvilo v minulém století. Blučina: obec Blučina.
  23. KELLNER, A. (1946). Východolašská nářečí. I. Brno: Melantrich.
  24. KLATOVSKÝ Z DALMANHORSTU, O. (1564). Knížka v českém a německém jazyku složená. 3. vydání. Olomouc: Jan Günther.
  25. KLOFEROVÁ, S. (2017). Východomoravská nářeční skupina. In: KARLÍK, P.; NEKULA, M. a PLESKALOVÁ, J. (eds.). Nový encyklopedický slovník češtiny. Brno: Masarykova univerzita. Též online. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/VÝCHODOMORAVSKÁ%20NÁŘEČNÍ%20SKUPINA.
  26. KOLAJA, M. (1934). Nářečí na Kyjovsku a Ždánsku. Popis a rozbor se slovníkem a mapkou. Kyjov: Učitelstvo okresu Kyjovsko-Ždánského.
  27. KOLAJA, M. (1958). Obalované l (u) zemře s námi. In: FUKAL, R. a KOPECKÝ, M. (eds.). Rodné zemi. Sborník prací k 70. výročí trvání Musejního spolku v Brně a k 70. narozeninám jeho předsedy doc. dr. Aloise Gregora. Brno: Musejní spolek v Brně, s. 281-285.
  28. KOMÁREK, M. (2012). Dějiny českého jazyka. Brno: Host.
  29. KOPEČNÝ, F. (1957). Nářečí Určic a okolí. Prostějovský úsek hanáckého nářečí centrálního. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.
  30. KOPEČNÝ, F. (1958). Mapy k diferenciaci severohanácké oblasti. In: MACHEK, V. (ed.). Studie ze slovanské jazykovědy. Sborník k 70. narozeninám akademika Františka Trávníčka. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 383-386.
  31. KRČMOVÁ, M. (1981). Běžně mluvený jazyk v Brně. Brno: Univerzita J. E. Purkyně v Brně.
  32. KRČMOVÁ, M. (1993). Brněnská městská mluva - odraz kontaktů etnik. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Roč. 42, č. A41, s. 77-86.
  33. LAMPRECHT, A. (1986). Hláskosloví. In: LAMPRECHT, A.; ŠLOSAR, D. a BAUER, J. Historická mluvnice češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 25-128.
  34. MANIAK, A. (1838). Grundlinien zur Darstellung der mährischen Slavenstämme. Moravia. Nro. 17, 26. 4. 1838, s. 65-66.
  35. MAREČKOVÁ, D. (1957). K rozšíření změn ie > í a uo > ů v XV. stol. Listy filologické. Roč. 80, s. 232-236.
  36. MAREČKOVÁ, D. (1958). K rozšíření změn ie > í a uo > ů v XV. stol. (Dokončení). Listy filologické. Roč. 81, s. 85-97.
  37. MATĚJEK, F. (1956). K otázce stáří hanáckých nářečí. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Roč. 5, č. A4, s. 51-58.
  38. MAZLOVÁ, V. (1942). Systém hanáckých samohlásek. (Fonetická studie z moravské dialektologie). Časopis pro moderní filologii. Roč. 28, s. 137-144, 270-276.
  39. NÁBĚLEK, J. (1913). Příspěvek k fonetice nářečí moravských. II. Roční zpráva zemské vyšší reálky v Litovli a první roční zpráva zemského reálného gymnasia v Litovli za školní rok 1912-1913. Č. 12, s. 3-12.
  40. NUDOŽERSKÝ, V. B. (1603). Grammaticae BOHEMICAE, AD LEGES NATUralis Methodi Conformatae, & Notis numerisque illuſtratae ac diſtinctae, LIBRI DVO. Praha: Jan Otmar Jakubův Dačický.
  41. PORÁK, J. (1983). Humanistická čeština. Hláskosloví a pravopis. Praha: Univerzita Karlova.
  42. SKULINA, J. (1957). K vývoji městské mluvy na severovýchodní Moravě. Slovo a slovesnost. Roč. 18, č. 1, s. 1-10.
  43. STUPŇÁNEK, B. a VONDRÁKOVÁ, A. (2022a). Vybrané jevy hláskoslovného vývoje českých nářečí ve 20. století. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Též online. Dostupné z: https://ceskanareci.cz/dokumenty/MAPS_20-21-22_Brozura.pdf. Přejít k původnímu zdroji...
  44. STUPŇÁNEK, B. a VONDRÁKOVÁ, A. (2022b). Výsledky vývoje tvrdého y ve 20. století. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Též online. Dostupné z: https://ceskanareci.cz/dokumenty/MAPS_21_mapa.pdf.
  45. SVĚRÁK, F. (1966). Nářečí na Břeclavsku a v dolním Pomoraví. Brno: Univerzita J. E. Purkyně.
  46. ŠILLER, J. (2004). A fčil po boleradske... Polehrad. Zpravodaj občanů Boleradic. 4. 12. 2004, s. 30-32.
  47. ŠIMEČKOVÁ, M. (2015). Oikonyma jako prostředek pro poznání historického vývoje češtiny (aneb k výzkumu náslovného ou-). In
  48. VALENTOVÁ, I. (ed.). 19. slovenská onomastická konferencia. Bratislava 28. - 30. apríla 2014. Zborník referátov. Bratislava: Veda, s. 267-271.
  49. ŠIMEČKOVÁ, M. (2022). Dynamika kulturní češtiny 16.-18. století. Čtyři případové studie z roviny hláskosloví. Praha: Academia.
  50. ŠIMEČKOVÁ, M. (2025). Hranice tzv. hanáckých nářečí v minulosti a nyní. Národopisná revue. Č. 2, s. 119-135. Též online. Dostupné z: https://revue.nulk.cz/wp-content/uploads/2025/07/r2-2025.pdf. Přejít k původnímu zdroji...
  51. ŠIMEČKOVÁ, M.; STUPŇÁNEK, B.; KARAFIÁT, M.; VOŽENÍLEK, V.; VONDRÁKOVÁ, A. a NÉTEK, R. (2025). Metodika pro převod strukturovaných znalostí z oboru dialektologie do strojového učení. Online. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, Vysoké učení technické v Brně, Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné z: https://www.jamap.cz/metodika.
  52. ŠIMEČKOVÁ, M. a TEMER, Š. (2025). Obalované l v jižní podskupině východomoravských dialektů - výzkum aktuálního stavu. Studia Slavica. Roč. 29, č. 1, s. 73-81. Přejít k původnímu zdroji...
  53. ŠLOSAR, D. (1962). Příspěvek k poznání české kvantity v 16. století. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Roč. 11, č. A10, s. 91-97.
  54. ŠTOLC, J. a kol. (1968). Atlas slovenského jazyka. I. Vokalizmus a konsonantizmus. Časť prvá - mapy. Bratislava: SAV.
  55. TELEZHKO, G. M. (2020). On the Divergence of Voiced Lateral Approximants in Indo-European languages. ДИCКУРC. Tоm 6, № 3, s. 131-139. Přejít k původnímu zdroji...
  56. TRÁVNÍČEK, F. (1932). Úvod do české fonetiky. Praha: Česká grafická unie a. s.
  57. TRÁVNÍČEK, F. (1935). Historická mluvnice československá. Praha: Melantrich.
  58. UTĚŠENÝ, S. (1960). Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.
  59. VEČERKA, R. (2009). Charakteristiky současných slovanských jazyků v historickém kontextu. Praha: Euroslavica.
  60. VORÁČ, J. (1976). Česká nářečí jihozápadní II. Praha: Academia.
  61. VOŽENÍLEK, V.; IREINOVÁ, M.; VONDRÁKOVÁ, A. a KONÍČEK, J. Mapping, synthesis and visualization of Czech dialects. Online. International Journal of Cartography. 2022. Vol. 1, No. 8, pp. 148-163. Též online. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/23729333.2021.1978039. Přejít k původnímu zdroji...
  62. VYKYPĚLOVÁ, T. (2006). Ještě k vývoji dlouhého vokalismu v češtině: případy tzv. nadměrné diftongizace (poznámka k historické dialektologii češtiny). In: BREHMER, B.; ŽDANOVA, V. a ZIMNY, R. (eds.). Beiträge der Europäischen Slavistischen Linguistik (POLYSLAV) 9. München: Kubon & Sagner, s. 109-122.
Návrat zpět